Ján Kořínek - nový ralpu ambasador

Úvod

Novým ralpu ambasadorem se stává známá tvář slovenských hor – Ján Kořínek. Horský vůdce a záchranář z Liptova, který se v horách pohybuje celý život. Mnozí ho znají ze skialpových závodů nebo z jeho poutavých videí na Instagramu, kde zachycuje svoji práci leteckého záchranáře. Jano je několik let fanouškem hodinek COROS – používá model VERTIX 2S. Tady je jeho krátké představení.

Jaké jsou tvoje začátky se sportem a horami?

Narodil jsem se pod Západními Tatrami a postupně jsem se přes běžecké lyžování v podhůří a letní turistiku dostal k lezení na cvičných skalkách na Liptově. Vždycky jsem obdivoval kluky od nás z doliny, kteří v zimě chodili lyžovat do hor a říkali si skialpinisté. Můj sen bylo dostat se do téhle party a být součástí Skialpinistického klubu Žiarska dolina, což se mi jako šestnáctiletému podařilo. Následovaly závody, zahraniční hory a postupně jsem se začal čím dál víc věnovat horolezectví.

Jak tě tahle zkušenost a vzory z dětství formovaly a nasměrovaly při výběru povolání, které tě živí? Protože v horské komunitě na Slovensku jsi poměrně známá tvář a lidé tě vnímají jako lékaře, horala, záchranáře na vrtulníku a taky horského vůdce. Jak se to všechno takhle sešlo dohromady, jak ses k tomu dostal?

To se tak celé nějak udělalo samo. Nebo to tak zařídil život? Nejdřív jsem šel na medicínu, kam se mi vlastně ani moc nechtělo. Šel jsem tam za kamarádem, se kterým jsem závodil ve skialpinismu, abychom byli blíž k Alpám (Karlova univerzita v Praze) a mohli tak trénovat. Což byla samozřejmě blbost, protože na medicíně musíš sedět na zadku a učit se. Popři tom jsem začal chodit s mojí teď už manželkou Vladkou, dcerou výborného horolezce a horského vůdce Vlada Tatarky. Vladka mi ukázala Tatry, jejich severní doliny a vlastně všechno, co v nich po Vladovi zůstalo. S kamarády jsme se snažili přelézat některé jeho cesty a získávali tak spoustu zkušeností ze zimního lezení. Následný vzdělávací cyklus na horského vůdce byl potom už jen logickým vyústěním a zúročením zkušeností, které jsme za ty roky při lezení nasbírali. Za tohle všechno patří velký dík Vladce, mým kamarádům a spolulezcům, bez kterých by to vlastně nešlo.

Lidé tě asi nejvíc vnímají jako horského vůdce přes IG profil @korienokguide. Vodíš lidi ve Vysokých Tatrách, Alpách, ale i v norských horách. Pro spoustu lidí to musí být hodně lákavé – mít práci, jejíž podstatou je procházka v horách. Přibliž, co všechno musí na pozadí z tvojí strany proběhnout, aby ten výlet klient vnímal jako příjemný a bezpečný.

V první řadě je to samozřejmě o přípravě – jak fyzické, tak i technické. Mnohokrát, hlavně v zahraničních horách, si musí horský vůdce důkladně nastudovat terén, ve kterém se do té doby nepohyboval, zvolenou trasu výstupu a sestupu, dokonale rozumět počasí a podmínkám, do kterých se chystá. Na tohle všechno slouží kurz horského vůdce, který tě na to dokonale připraví. No a vodění je samozřejmě práce s lidmi, kdy se snažíme plnit sny klientů a při tom se samozřejmě dostaneme i na pro nás velmi zajímavá místa. A ta práce samozřejmě nekončí jen odvázáním klienta z lana dole pod kopcem. O klienta je potřeba se postarat i po túře, ať už na chatě, nebo na vícedenním tripu někde ve Skandinávii…

Na sociálních sítích jsem viděl záběry z lavinových kurzů, kde účastníkům vysvětluješ sněhový profil a stupeň lavinového nebezpečí. Jsem si jistý, že spousta zákazníků e-shopu ralpu se v horách pohybuje i v zimě a chtěla by o problematice bezpečného pohybu v zimních horách vědět víc. Pořádáš i lavinové kurzy – jaké dovednosti tam člověk může získat?

Začátkem zimy spolu s kolegy z @tatryguide pořádáme lavinové kurzy. Je dobré absolvovat lavinový kurz hned zkraje zimy, a ne někdy v dubnu. Na kurzu věnujeme velkou část kamarádské pomoci při zasypání, která je klíčová při lavinové nehodě, protože profesionální složky se na místo nehody dostanou často až s odstupem času, kdy už může být při kritickém zasypání pozdě… Druhou velmi důležitou součástí kurzu je prevence, kdy lidi učíme číst lavinovou předpověď, orientovat se v terénu, pohybovat se v bezpečných sklonech vzhledem k vyhlášenému stupni lavinového nebezpečí, přemýšlet nad terénními pastmi a aspoň trochu porozumět proměně sněhu. Součástí kurzu je vytvoření sněhového profilu a série testů stability sněhové pokrývky, které nám potvrdí vyhlášený stupeň lavinového nebezpečí. Na kurzech se střídáme čtyři mezinárodní horští vůdci UIAGM, všichni jsme zároveň i členové Horské záchranné služby, lavinoví specialisté, profesionální psovod a lékař letecké záchranné služby. Čili nejsme nějací teoretici, ale lidé, kteří se lavinami zabývají celou zimu, nejen na lavinovém kurzu.